Rozhovor s hejtmanem Pardubického kraje Radko Martínkem na téma dobrovolnictví

Byl jste Vy osobně někdy v mládí účasten nějaké dobrovolnické aktivity?

„Jako mnoho dalších mladých lidí v té době byl jsem i já zapojen do bezplatné práce ve sportovní organizaci, konkrétně v atletickém oddílu. Za dobrovolnické aktivity se to tehdy příliš nepovažovalo. O to cennější je zapojení do dobrovolnických aktivit v dnešní době, kdy mají lidé možnost vydělávat slušné peníze, poznávat svět a věnovat se jen sami sobě nebo svým nejbližším.“

Jak vnímáte posun v dobrovolnictví s odstupem času?

„V uplynulých dvaceti letech se udělalo v této oblasti opravdu hodně práce. Lidé si uvědomili, že je třeba nezištně pomáhat potřebným a počet dobrovolníků nadále roste. A to je pozitivní zpráva.“ 

Jak občané Pardubického kraje dobrovolnictví vnímají? Myslíte si, že je jejich pohled pozitivní?

„Myslím, že ano. Lze vycházet i ze zkušenosti s dobrovolnými dárci finančních prostředků v průběhu charitativních akcí, například lidem postiženým různými přírodními katastrofami. Takoví lidé jistě oceňují i ty, kteří se vydají pomáhat přímo do zasažených oblastí. Nesmíme zapomínat ani na dobrovolné dárce krve, bez kterých si lékaři neumějí úspěšnou léčbu pacientů vůbec představit. Přesto jistě existuje řada lidí, pro které je taková pomoc takřka nepochopitelná.“

Proč jste se jako hejtman Pardubického kraje rozhodl podpořit již podruhé Den D – Ocenění dobrovolníků východních Čech?

„Po větách, které zazněly, je nadmíru jasné, že nemohu jako představitel kraje zůstat stát stranou. Podobně to však vnímají i ostatní členové krajské vlády. Občany, kteří jsou ochotní vykonávat jakoukoli činnost ve prospěch společnosti dobrovolně a bez nároku na finanční ohodnocení, je třeba ocenit alespoň morálně. Podporu této akce - Dne D - vnímám jako člověk, který na dobrovolníky vzhlíží s obdivem a chce ze své pozice pomoci vytvářet pro dobrovolnictví ty nejlepší podmínky.“

Máte nějakou vlastní zkušenost s prací dobrovolníků? Chtěl byste někoho zvlášť pochválit?

„Určitě se s jejich prací setkávám často, ať už jde o práci dobrovolných hasičů, lidí, kteří pečují o tělesně postižené spoluobčany nebo o činnost dobrovolných trenérů ve sportovních klubech. Nerad bych někoho vynechal, velké uznání zaslouží skutečně všichni.“